Dlouho mě kamarádi přemlouvali, ať s nimi jedu „na vodu“. Nikdo z nich není žádný vodák, jen každoročně vyrážejí s dětmi na pánskou jízdu na prodloužený víkend. Dceři se do toho nikdy moc nechtělo až letos dva dny před odjezdem se mě zeptala: „A tati, pojedeme na tu vodu?“ Udiveně jsem souhlasil a narychlo sháněl nějaké informace, jak to tam probíhá.
Odjezd byl naplánován na čtvrtek 14 hod nakonec měl Pepa T. půl hodinky zpoždění. Většina ostatních jeli vlakem. I přes malou nehodu s nacouváním na motorku jsme dorazili na Malou Skálu v pořádku.
V kempu na Ostrově jsme zabrali místa (tradičně) vpravo a šli čekat do Boučkova statku než dorazí hlavní skupina. Vybudování stanového městečka bylo celkem rychlé, protože skoro většina má „samostavěcí“ stany Quechua z Decathlonu. Spěchali jsme, protože radar předpovídal déšť. Večer jsme zakončili opět na Boučkově statku, kde si k nám přisedli učitelky ze střední školy z Karlových Varů. A byla docela sranda. Čti dál Moje první voda→
This is your very first post. Click the Edit link to modify or delete it, or start a new post. If you like, use this post to tell readers why you started this blog and what you plan to do with it.
Najednou přiletěl email od ladabohac, že jsme dlouho nikam nejeli… Mohli bychom vyrazit do Drážďan. Nápad se mi moc líbil, protože jsem se tam chtěl již dlouho podívat. Postupně se k události na G+ připojovali další a další kačeři, vlastně k tradičnímu jádru, které již několik let jezdí společně za krabičkami, se připojili další.
V sobotu 4. 4. 2015 budík zvonil již ve 4:00 (klasika na první vlak). Zkontroloval jsem mobil, zda jsou ostatní také vzhůru a cestě do Němec nic nebránilo. Podle skvěle připraveného itineráře jsme postupně všichni nastoupili do vlaku až celá naše skupina čítala 23 členů.
Cesta vlakem probíhala celkem příjemně rychle. Řešily se tradiční kačerské otázky, kdo kde kdy byl, vzpomínky na předešlé akce a plány na akce budoucí. Nechybělo ani tradiční Lidl-pivo a zákusky z cukrárny U Boháčů. Jen maaaca měl pivo vlastní, ale to je trochu jiná story.
Aquacentrum Babylon
Při přestupu v Liberci jsme měli čas dokonce na čtyři krabice. Ještě v brzkém ránu jsme prošli kolem aquaparku Babylon a IQ parku a do zvláštního libereckého průchodu, aby jsme na novém autobusovém nádraží zakončili s DNF.
Raději rychle zpět a včas nastoupit do vlaku společnosti Trilex, který nás měl dovést až do Drážďan. Cestou jsme projeli hned tři státy Česko, Polsko a Německo. V Oblasti Frýdlantského a Šluknovského výběžku to není samozřejmě nic neobvyklého. Projeli jsme třeba Žitavou, kde jsme byli již před dvěma lety. Bohužel na trati byla výluka a tak jsme museli v Radebergu přestoupit na autobus.
Zkušenější cestující běželi od vlaku na zastávku náhradního autobusu, aby nastoupili hned do toho prvního. Pochopili jsme to až později, když jsme dlouho čekali na další spoj a říkali si, že musí přijet minimálně ještě dva autobusy. Nepřijeli. No namačkali jsme se do toho jednoho. Byl to otřesný zážitek. Narvaný autobus k prasknutí, že sotva šly zavřít dveře. Na předměstí Drážďan – Klotzsche to bylo asi 10 km, ale připadalo to jako věčnost. Navíc s námi řidič cloumal stylem brzda – plyn. Ptám se tedy: „Kde je ta pověstná německá preciznost?“ Selhala.
Na předměstí jsme opět nastoupili do vlaku. To byla úleva. Toto zdržení nás stálo minimálně hodinu času, které jsme mohli věnovat kešování v Drážďanech. Na hlavní drážďanské nádraží jsme přijeli od severu, když jsme objeli Nové a Staré město. Krásné nádraží, ne obrovské, ale velké. Trochu mně připomíná náš „Wilsoňák“. Začalo poznávání cíle naší cesty. Čti dál geo Drážďany 2015→
Odjezd byl naplánován na sobotu 19. 7. 2014 v 9 hodin. Lehké minutkové zdržení při odvozu naší kočičky k babičce, ale pak už bezproblémová cesta přes Hradec Králové (tankování), Pardubice, Chrudim, Havlíčkův Brod a Jihlava. V Jihlavě byla naplánovaná přestávka na oběd. Zaparkovali jsme na náměstí (12:00) a hned co nás praštilo do očí byla otřesná budova „socialistického“ obchoďáku uprostřed. Obcházíme náměstí a vybíráme restauraci na oběd. Nakonec obědváme v Radniční restauraci a Pivovaru, jakoby lepší restauraci, ale výběr jídel mě moc nenadchl.
Aby to nebyla jen prázdná zastávka na oběd, směřuji rodinu a přátele alespoň k jedné kulturní památce a to k Bráně Matky Boží. Bohužel mají zrovna polední přestávku a tak se nahoru nedostaneme a ani turistickou vizitku nekoupíme. Alespoň si odlovím jednu keš. Pokračujeme zpět k autu, v plánu máme navštívit jihlavské zoo. Plán ztroskotá na neuvěřitelně velkém supermarketu Edita. Větší „vietnamský“ obchod se třemi patry jsem ještě neviděl!
Zoo tedy padlo, snad někdy příště, a tak pokračujeme do cílové destinace našeho ubytování. V Želetavě opouštíme pěknou silnici a pouštíme se do 40 km po okreskách. Čím více se blížíme k Podhradí, tím jsou cesty horší a horší. Poslední dvě vesnice, včetně Podhradí jsou rozkopány úplně. Alternativní vjezd k penzionu díky telefonátu s panem domácím najdeme bez problémů. Jsme na místě (17:15).
Penzion Relaxa
Paní domácí nám ukazuje naše patro, kde budeme příští týden bydlet a prohlédneme si vše co máme k dispozici. Malou kuchyňku, společenskou místnost s TV, venku krytý bazén, stolní tenis, ruské kuželky, tenisový kurt s umělým povrchem. Nejsme tu sami. Nějací holaňďani jsou ubytování v chatičce naproti kurtu a dole v našem penzionu taky někdo bydlí. Jsme upozorněni, že v hospodě vaří jen do sedmi a tak jdeme raději hned na večeři.
Občas se stane, že při přihlašování do Windows uživatele překvapí chybové hlášení: “Službě Služba Profil uživatele se nepodařilo přihlášení. Nelze načíst profil uživatele.” Následně je uživatel přihlášen pomocí dočasného profilu, který se po odhlášení nezachová.
hronov 